Na prsou svých nech snít mne zas
ten krásný žití sen,
a kane-li mi slza s řas,
ó nech ji kanout jen!
To v květu z noci ovzduší
je rosná krůpěje –
zář očí tvých ji osuší,
jak jen se usměje.
Ó sviť mi zrak tvůj slunečný
na dlouhý, blahý den –
ať štěstí klam je bezděčný,
ať pravda, – neb jen sen!