CO se těch klasů na poli vlní,
všecky jsou naše do jednoho!
Stodola už se do vrchu plní,
ještě jich zbývá mandel mnoho.
Je hojnost všeho na našem statku,
ale ty z chaloupky děti chudé
nemají otce, nemají matku,
přejte jim klasu, co v poli zbude.
Bůh naší roli dal požehnání,
co dáte dětem, splatí v příští.
Nekřičte na ně; – vždyť do krve zraní
ty bosé nohy si na strništi!