Na oceánu.

Polšeré noci, mlhavé noci na oceánu, na oceánu, z večera k ránu, mlhavé noci,

hleděl bych do vás – na oceánu. Na oceánu ticho je všude, jenom ta vlnka tajemně šumí, jenom v tom srdci divně to hude.

Slyšíš ten dumot! – či kdo rozumí? – a jak to srdce prudčeji bije: Rozumím, rozumím – ha, jak se žije tam v oceánu – v oceánu?

Hučely vody v mlhavé noci: „Temně je vpod moři, temně ach temně.“ „„Temnější odvěké srdce je ve mně.““ „Nuž tedy rozsvětli svou naší nocí!“

Mlhavé noci, polšeré noci na oceánu, na oceánu, z večera k ránu hleděl bych do vás, mlhavé noci, –

až byste mne vlákaly do oceánu!