POLŠERÉ noci, mlhavé noci
na oceanu, na oceanu;
z večera k ránu, mlhavé noci,
hleděl bych do vás na oceanu.
Na oceanu ticho je všude,
jenom ta vlnka tajemně šumí,
jenom v tom srdci divně to hude.
Slyšíš vln šumot: Kdo porozumí?
A jak to srdce prudčeji bije:
Rozumím, rozumím, – jak se to žije
tam v oceanu, tam v oceanu?
Hučely vody v mlhavo noci:
Smutno je v podmoří, mrazně a temně,
„Smutněji, mrazněji, temněji ve mně!“
Svou tedy rozsvětli noc v naší noci...
Polšeré noci, mlhavé noci
na oceanu, na oceanu,
z večera k ránu
hleděl bych do vás, mlhavé noci,
až byste mne vylákaly do oceanu.