Na hrobech české slávy
květ’ blín už dlouho dost, –
teď vzhůru, české hlavy,
je čas, by vavřín rost!
Je čas, by vavřín zkvétal
z těch zašlapaných lad,
jak na skráň Žižka vplétal
jej kdys a Poděbrad!
Na hrobech české slávy
už natruchleno dost, –
je čas, by vstala z návy
ta stará rekovnosť!
Kde věky zněly stesky
a meče trávil kaz,
ať jednou staročesky
to zahlaholí zas!
A kde to znělo hranou,
ať život omládá,
– a muž odpoví ranou,
kde rána dopadá.