Hroby pusté, rozvalené,
bez kříže a bez kamene.
Od hrobů se růvek dělí,
smutnější jste neviděli.
Matku jinde pochovali,
dítě tady zanechali.
Do vypráhlé sypké hlíny
vrývají se ostružiny.
V zimě jen ji větry krejí
milosrdnou pod závějí.
I ať květe, i ať mrazí,
sem už nikdo nepřichází.
Jenom v noc, kdy živí spějí,
chví se ostruž pod kročejí.
A jak vítr dále spiší,
kolebavku nese tiší.