Kdež! – u nás se nemazlíme,
na to není kdy;
srdci někdy povolíme,
ale statku vždy!
Milé děvče? – Statek volí!
a je konec hned; –
jestli při tom srdce bolí,
musí přebolet.
Děti rostou, řada proutků; –
pro svůj denní chléb
musí z domácného koutku
až na rodný štěp.
Práce? – naše živobytí!
náš nám rodí klas;
stluče-li ho krupobití,
stesknem, ořem zas.
Smrt? – k žni příští musí ruka
pod zem zrno sít;
oči vlhnou, srdce puká,
statek musí žít.