Bože, světa Hospodáři,
svatý, silný v nebesích,
ve své nehasnoucí záři
uslyš hlas od černých lích!
Odevzdaný do Tvé moci,
bez bázně a důvěřliv,
jako dítě mluví k otci,
k Tvému trůnu volá z niv.
Syrá země od Adama
přešla kleta na náš rod,
utvrdla nám pod nohama,
až ji rozvlhčil náš pot;
dlaň až, zrytá do krvava,
vnutila jí zrno, štěp, –
a pak dobrá, usmívavá,
sama vydala nám chléb.
Mužně, silně, odhodlaně
nesli jsme dnů znoj a tíž,
útisk mocných, – zvedli skráně
k pohledu jen ve Tvou výš;
až jsme shlédli, že i oni
prach jsou před tvou velebou,
a teď naše skráň se kloní,
Otče náš, jen před Tebou!
Ve Své lásce neskonalé
ke všem dětem Svým se schyl,
mocné kroť a slabé, malé
v boji vírou v Tebe sil!
Srdce k srdci, k hlavě hlava,
k pravici staň pravice,
až tak svitne volnost pravá,
krásná jako dennice!
Jako jarní teplá vláha
v otevřenou padá zem,
tak se rosa dobra, blaha
z ruky Tvé roň v srdce všem!
Dej, jak naše luhy chrání
Tvojí péče mocný štít,
naší práci požehnání,
naší vlasti mír a klid!