Mladá, jará, česká krvi,
jak se jitrem hlásíš k dílu,
v očích léta zážeh prvý,
v junné duši mužnou sílu –
čista myslí, srdcem žhava,
hrdá čelem plným vzdoru:
mladá krvi, bud nám zdráva,
vítej, vítej u praporu!
Hoj, jak ti to čacky sluší,
seřaděné ku pochodu;
jak ti srdce volně buší
k práci, boji za svobodu,
za své, naše, vlasti štěstí
škůdcům vzdor i času zubu,
nejpružnější ratolesti
bouří rvaných českých dubů!
Šiky junů! – jako v poli
metajících klasů břehy; –
věnce dívek! – mezi stvoly
květy plné útlé něhy:
v slunci mládí na podletí
vše jak u vás k síle raší,
jak jste krásny naše děti,
nová krvi z krve naší!
K druhu druh na českém luhu
stojíte vy naše pluky;
co vám hejno podlých sluhů,
mocných pláné hrozby, hluky?
Vlastní silou hrdou, volnou
stojíte na vlastní zemi
s láskou k sobě neúdolnou,
o svou hroudu v boji s všemi!
Víru v sebe, s dělnou paží,
mysl jasnou, srdce ryzí,
buďte rodné půdě stráží! –
Neurve ji ruka cizí,
– ze všech stran ať bouře bije,
jako bila od staletí, –
dokud vaše hruď ji kryje,
naše krvi, naše děti!