Mé štěstí jako zlatý pták
mi uletělo v taji,
já zašel v říši pohádek,
zdaž tam ho neskrývají.
Tam ptal jsem se jich: Štěstí mé
či neshledli jste tady?
a zvučný smích jak zvonků hlas
mi v odvět zazněl všady:
Dost štěstí tady skrývají
kouzelné naše hrady,
však lidské štěstí, bláhový,
to ztěžka najdeš tady!
A nejvíc dívka čarovná
se smála mezi všemi,
i chopila mne za ruku:
„Pojď, navraťme se k zemi!
Snad tam tvé štěstí najdeme,“
dí dál ta zlatovláska.
A dím: Kdo jsi, má vůdkyně? –
i usmála se: – „Láska!“