Za vše, co jste mi v žití byla,
matičko, dík!
za každý dech, jímž jste mi žila,
a každý mžik.
Za každou noc, již probděla jste,
i hodinu,
za modlitbu, již učila jste
mne na klínu.
Za každé slůvko, pousmání
na vlídných rtech,
těch dobrých očí podívání
za dnů mých všech.
Za vaše ruce uondané
v dne klopotě,
za slzy nocí vyplakané
v zlé trampotě!
Za trpělivost, jak jste nesla
tu každou tíž
a tiskla nás – a nezahlesla, –
jen k srdci blíž!
Za skyvu od úst utrženou
v zlý nouze čas,
by žití cestou zahloženou
se nám šlo snáz!
Za sílu, jak jste odhodlaně
a beze slov
se vzchopila po každé ráně
a dál šla znov.
Za vše a všudy, abych jistě
v čas mrakový
i sluncem žití pevně, jistě,
šel jako vy!