Tak stojí obalena v jinovatku
jak strůmek, jenž se dívá v sněžná lada
a sníh jen přes ty domy padá, padá
na ni i na psa ukrytého v šátku.
Má doma sestry dvě a chorou matku,
ta matka pro ně každým soustem strádá –
však jediného mají kamaráda,
,hladoví samy! – co dát ubožátku?‘
Již třetí den tu do večera stojí
a líto jí, že kupec nepřichází,
a kdos-li zastaví se, – tak se bojí!
Zas už ten soumrak! – psa to v šátku mrazí:
„Mlč, půjdeme!“ – Co řekne matka tomu?
– A přec tak ráda zas ho nese domů!