Hlavička drobná, malá, tvrdá, rusá,
a oči jako rosa na modráku,
a tolik velikého štěstí v zraku,
jak do jablíčka červeného kusá.
A do taktu si při tom nožkou dusá –
ba jadérka by nedopřála ptáku! –
a co ti zbývá, táto, ubožáku,
než líbat ji, jak špoulí se ta pusa!
„Dej hubičku,“ – a makovička zvedá
už tvář; – leč dříve do kapes ti sahá.
„Dnes nic už pro tebe tam není, drahá!“
A dítě cupne nožkou; – pryč ti běží.
„Dáš hubičku?“ a udržíš ji s těží,
jak v náručí ti volá: „Nedá, nedá!“