NOC prosincová, kroku neslyšeti
ze stmělých ulic, ani hlesu, ruchu
před prvním jitrem; – do mhavého vzduchu
teď svitlo okno jedno, druhé, třetí.
Lidé se budí; – svítí nejprvněji
ti, které práce volala i v spaní,
ti, kteří v strastech neusnuli ani;
a jdou zas k práci, štěstí, beznaději.
Tam v jizbě bledý studentík se učí,
tam dělník srká snídaní své chudé,
tam tiskne matka děcko do náručí;
tam kdosi prvním pohlednutím zírá
na černý crêpe, – zde teprv ode včíra;
a zachví se, jak mrazno, pusto všude.