Teď ve mléčném soumraku
měkce usnul den
a z pod tažných oblaků
hvězdy září jen.
Skropen rosou uzavřel
na lukách se květ,
nad oulem hučících včel
v sadu dřímá snět.
V srdci stichly zápasy,
zdřimnul bol i stesk,
v nebes dáli na časy
svitne tichý blesk.
Poslední, tam v chatce kdes,
shasnul světla kmit,
od země až do nebes
dýchá mír a klid.