TEĎ ve mléčném soumraku
měkce usnul den
z pod tažných oblaků
hvězdy září jen.
Skropen rosou, uzavřel
na lukách se květ,
nad oulem hučících včel
v sadu dřímá snět.
V srdci ztichly zápasy,
zdřímnul bol i stesk,
v nebes dáli, na časy,
svitne tichý blesk.
Poslední, tam v chatce kdes,
shasnul světla kmit;
od země až do nebes
dýchá mír a klid.