V LETNÍM přítmí do rokytí
svatojanské mušky svítí,
dusně, těžce jasmín voní,
stichlým šerem cvrček zvoní.
Kol a kol po země širu,
je tak všechno plno míru;
jen jak větřík táhne snětí
cítím tak se srdce chvěti.
Stíny stromů měsíc bleskne,
v dáli doupňák pozasteskne,
ruka náhle k srdci sahá,
na ni skrápla rosa vlahá.