Větřík skoro nedýchal
a slunéčko hřálo,
na záhonech v zahradě
kvítí jak by spalo.
Po obloze vlaštovky
lítaly jak šípy,
v úlu včely bzučely
zpod košaté lípy.
Ticho vše, jen pěnkava
pipla někde v stromu,
a zarostlý vodojem
šplounal tiše k tomu.
Nad vodou se rákosí
zvolna kolébalo,
nad ním tančil mušek roj
a šídlo jím hrálo.
Napřed hlasně, potom tíš,
tiše tak a spavě, –
ó jak se to usnulo
v té vysoké trávě!