Do mýtě z houští vystoupila laň,
já namířil k ní smrtonosnou zbraň.
Tak bojácně se rozhlížela kol;
nikde se nehnul ani trávy stvol.
Tak světlý, krotký, milý byl ten zrak,
jak hlavu nyní obrátila v znak.
Teď teprv do kručinek, do doušek
přiskočil za ní její koloušek.
A ona, větříc, kolem hledí zas;
pak jak by řekla: „Jen se klidně pas.“
On plouhal se tím travným rozkvětem...
To také byla matka s dítětem!
A ten byl vrah, kdo teď by stisknul spoušť.
Laň pásla se, já tiše zašel v houšť.