NA jaře odějou květiny
hory, doly a lesiny,
na podzim do jedné zvadnou,
pod sněhem nenajdem žádnou.
V máji v lesích a na poli
ptáčata zpěvem hlaholí;
jak mrazy na luhy dychnou,
odletí ptáci, neb ztichnou.
V mládí, v ten krásný, jarní čas,
co kvete lásky kolem nás
jak lučin koberec pestrý, –
rodiče, bratři a sestry!
A to ví jenom pán Bůh sám,
jak dlouho budou kvésti nám
ty květy našeho mládí. –
Ó mějme rádi je, rádi!