K předu tedy, jménem Páně,
v svatou válku, děti, k předu,
starou cestou po Balkáně
za krev bratří, popel dědů!
Jako v mraku blyskavice
v Balkán bílý orel letí,
bledne záře půlměsíce –
k předu, děti, k předu, děti!
Slyším v dáli hřímat děla,
mečů třesk a ržání koní,
vidím smrti archanděla
na krvavém letět broni:
znamená vás na tisíce,
ale vtéká, v dál jak letí,
kopí ve tvář půlměsíce,
k předu, děti, k předu, děti!
Jako nebe od požárů,
od krve jsou rudé nivy,
neslyšíte z dravčích spárů
kořisti ten výkřik divý?
Hoj, však v Dunaj už to hříme
v den jak, soudný ku odvěti:
„Přicházíme, přicházíme!“
K předu, děti, k předu, děti!
„Tedy k předu jménem Páně,
v svatou válku; děti, k předu,
za tu lidskost na pohaně,
za mohyly našich dědů,
za Toho, jenž bitvy řídí,
a za volnost Slávských snětí,
a za volnost všechněch lidí
k předu, děti!