JEN zmlkni, zmlkni; – co ti zbývá víc? –
když vítr hvizdne kolem holých snětí,
a mračno za ním plné blýskavic
přes šíré nebe od západu letí.
Tam v dáli ještě modrý nebes týn;
tam nedospěješ v nářku, ani spěchu;
však zem tak blízká jest a její klín
před každou bouří hlavě tvé dá střechu.
Tam nedosáhne větru mrazný dech,
u toho krovu stanou strastí čety,
a byť byl’s k němu došel po trnech,
nad ním ti jistě budou pučet květy.