Máme chlapce kováře,
on ty koně kove,
ztratí-li kde podkovy,
ukove jim nové.
Máme chlapce kováře,
on do výhně dmýchá,
má-li ukout podkovu
nemůže kout zticha.
A kde která dívčina,
hned se z domu zvedne,
u nás není bohu dík
hluché ani jedné.
Barča, Máří, Andula,
Kačenka i Běla
všechny se jdou podívat,
co ten kovář dělá.
Ony se naň dívají
tichy jako pěna,
on jim všechněm roztopí
tváře do červena.