DĚŤÁTKO se narodilo v Betlémě,
slyšeli jsou brzo o tom v Jerusalémě;
ani neslyšeli, jako uviděli;
neb ta hvězda v noci svítila tak
tajemně.
Kdo to spatřil z všeho lidu prostého,
každý řekl: „To je něco divného:
do té tmavé noci, hvězda také moci!“
celá zem se vyjasnila jako za dne
bílého.
Zaplesali ku Betlému hledíce. –
Ale král Herodes rozhněval se velice;
řek’: „Ta hvězda se mi nezdá, –
totě zrovna jako lidu toho
dennice!“
V tom tu přišli od východu Mágové.
„Ano,“ řekli, „ba už je to takové:
dítě chudé Bohem bude,
budou se mu klanět všichni světa
králové.“
Herodes král zblednul na svém prestole,
všemu svému vojsku káže do pole;
jízdní, pěší hurtem spěší
do Betléma města pobit každé
pachole.
Panna Marja k jeslím zrovna přiklekla,
ale náhle velice se ulekla;
stál tu anděl boží při chudičkém loži: –
„Prchni s Jezulátkem!“ – A tak do Egypta
utekla.
Došla o tom brzo zpráva Heroda;
řekl: „Dítě tesařovo, – jakáž nehoda!
Hůře ale,“ praví dále,
„že s ním zbyla živa lidu toho
svoboda.“
Přistoupili mudrci a hadači:
„Jen se nad tím, králi, rmoutit neráči;
až se opět vrátí, můžeš křižovati,
když ji ubit tvoji žoldnéři dnes
nestačí.“
Herodes jen chmurně řekl: „Tak a ne“ –
Na Golgotách věků vidí břevno tesané. –
„Věřte slovu, – znov a znovu
na kříž vbita, sama zas vždy z mrtvých
povstane!“