KDYŽ květy vadnou na ladech
a vlaštovice odlétá,
ó jen ji klidně letět nech,
nech odkvésti, co odkvetá.
Co želet mládí smavých dnů,
co želet prchlé naděje?
vždyť život plný jarních snů
zas na jiné se usměje.
A těm nač v pohár míchat žluč,
kdo ještě věří ve štěstí? –
ó, víc a víc je věřit uč,
a své nech klidně odkvésti!