KALINY.

U boru, na svoru, na louce kamenné rostou dvě kaliny smutné a zrosené.

Déšť sejde s kamene, bor slunce vypije; je každým večerem ta rosa zalije.

V létě jich nedbají, v zimě je nechají, kdo přijdou na jaře květy s nich trhají. –

U boru, na svoru dvě děti v podlétě jako ty kaliny zůstaly ve světě.

Dvě děti ubohé, dvě malé siroty, kdež by se od lidí dočkaly dobroty!

Každý s nich utrhne, každý je omámí, každým se večerem zalejou slzami. –

Kaliny na svoru, samy den ode dne, jen ptáček zpěváček v přeletu usedne.

Dvě děti siroty – jen v noci setmělé ve snách se slétají k nim boží andělé.