U vody kalina
stojí rozlomená,
a moje panenka
je tak zarmoucená.
Oj, moje panenko,
chraň tě ruka páně,
by tvé mladé žití
neuvadlo raně.
Tvoje mladé žití
zhynout ale musí,
vždyť sám rozedral jsem
to tvé štěstí v kusy.
Nedívej se děvče tak
hluboko mi v oči,
oči mé jak černý vír, –
běda, kdo tam vkročí.
V oku mém tak hluboko
divný bol se skrývá,
a nebude nikdy zdráv,
kdo se tam zadívá.
„A já přec chci hledět tam,
vždyť už nejsem zdráva,
vždyť už moje hlavička
dávno postonává.
A já přec chci hledět tam,
vždyť jsem tomu chtěla,
aby se mi po tobě
duše rozbolela.“ –