Tys nezoufal nade mnou v chmurné chvíli,
když Genius mým vzkřikem vyplašen
zved od básníka křídla ustrašen –
Tys děl: Jen vyplač se – on zas je schýlí!
I přišel – jaks jen Ty jej v sobě tušil,
však jiný anděl za ruku jej ved,
jejž nepoznals; – kéž po bok též Ti sed
a polibkem, jak můj – Tě z psaní vzrušil.