KLAS odvezen a pokoseny trávy,
však na rolích zas pučí oseň mladá
a stkvěje se i přes šednoucí lada
v chudobce pozdní rosy démant žhavý.
Den jako z jara slunný, usmívavý:
v tom větru ostrý van a listí padá
a s mráčku, aniž kdo se toho nadá,
sněhová vločka „Jeseň je!“ ti praví.
Tak v životě. – Svou máme doma sklízi;
však nedbáme, neb slunce mladých let
nám ještě zlatí mnohý pozdní květ.
Tu někdo řekne: Stár! – Sníh do zeleni.
Je podzim; – květy tvé jsou lidem cizí;
ty jdi, – zem čeká nové na osení.