NAD hroby všech upomínek
když se musí rovy klenout,
jsou vždy přece jedny oči,
kterých nelze zapomenout.
A nechť s duší uondanou
ve světě jsme sami stáli,
jsou vždy přece jedny oči,
jež nás věrně milovaly.
I až také v rakev naši
zaduní to těžkou hrudou,
jsou vždy přece jedny oči,
které pro nás plakat budou.