Jdi spat, jdi spat má hlavo unavená,
již večer je a srdce míru touží,
již bílé mlhy po pláni se krouží,
v mlze boží světla rozsvícena;
než mlha pohltí ta světla boží,
slož unavená má se hlavo k loži!
Modli se, modli, než se složíš k spaní,
ať anděl děsivých snů ochrání tě;
„jak mám se modlit – neznám víc to ani,
snad poznám zas to kdes tam na úsvitě
a anděla mi také třeba není,
vždyť žádných snův již v mém nebude snění! –
Vysoko hvězdy na obloze planou,
a v mysli mé to víc a více hárá,
k nim láká to mou duši potrhanou.
Proč z mlh ta truchlá postava mne kárá?
tak častos v sen mne uspávala sladko,
proč teď mi spáti bráníš stará matko?!