SLUNEČNÝ jarní den
ve zvučném ptáků pění
nám k lásce nesouzen;
my začali se milovat
už v podjeseni.
List s hlohu opadal
a jíním šedla luka,
vlaštovky táhly v dál,
když dotkla se mne na čelo
tvá věrná ruka.
Vlaštovky táhly v dál
a léto na vždy s nimi,
chlad od strniští vál
a s ním ty chmurné pohádky
ledové zimy.
Nebe je mrak a tíž,
duch nejináče; –
přitul se ke mně blíž,
ty poslední má pohádko,
mé jarní ptáče!