Slunečný jarní den
ve zvučném ptáků pění
nám k lásce nesouzen –
my začali se milovat
už v podjeseni.
List s hlohu opadal
a jíním šedla luka,
vlašťovky táhly v dál,
když dotkla se mne na čelo
tvá věrná ruka.
Vlašťovky táhly v dál
a léto na vždy s nimi,
chlad od strniští vál
a s ním ty chmurné pohádky
ledové zimy.
Nebe je mrak a tíž,
duch nejináče,
přitul se ke mně blíž
ty poslední má pohádko,
mé jarní ptáče!