Tak mile jarní slunko dnes
v kraj usmálo se z podnebes!
a jeho září zlacené
se třpytí luhy zrosené.
A nad polemi veselo
těch skřivánků se rozpělo,
že, jak to zvučí v nebesa,
i ve mně srdce zaplesá.
Co květu každém na proutku,
co na lukách je kohoutků,
a kukaček a pomněnek,
– a v hlavě mé co myšlenek!
Neb je mi to jak v pohádce,
jak zelená se v zahrádce
mé myrty každý lísteček
na svatební můj věneček.