JARA květ a léta vděk,
povězte, ach, co je z nich,
s hor když zadul podzimek,
vše když pokryl zimní sníh?
Mladé štěstí, mužný vznět,
povězte, co ještě dál,
když to srdce sevře led,
a v něm zbude žal, jen žal! –
Toho ticha velkého
po lesích a na poli! –
Dobolelo každého,
a nás také dobolí.