ZDE silný pad’ po těžkém boji mnohém. –
Stesk tichne, na brvách schne slza v trysknutí...
Ó vůdce, vůdce náš, to němé dává s Bohem
ti bojovníků řad, – jen v ruky stisknutí.
Nad prsa vychladlá svůj prapor kloní pluky,
z pod tvého řine krev, jak sníh se čelo stkví:
ty české barvy smrt ti nevyrvala z ruky,
jež tebe vedly v boj a kynou k vítězství.
Krev srdce za tvůj lid, sníh čela v boji žití,
ó vůdce, vůdce náš, jak ležíš tu tak tich,
„V před!“ – bouřným pochodem tvé velké srdce bíti
tvých věrných slyší tém z těch prsou mohutných.
Až budou zástupy kol tvého táhnout rovu
a zazní v český luh to břeskem od polnic
a písní svobody řeč bude děl a kovu:
tvé srdce železné jí bude dunět vstříc.