JAK štěp u cesty polem
je ruka sedlákova;
tam trhá, kdo jde kolem,
a štěp zas rodí znova.
A naše tuhé šíje
jsou jako kleče pluhu;
čím hloub’ v zem přitlačí je,
tím víc to setbě k duhu.
A srdce, plná síly,
jak hluboká jsou studna;
krev od věků z ní pili
a po dnes nejsou u dna!