KVETE jabloň z jara,
bělá se a rdí poupaty celá,
za včelou k ní pro med přijde včela,
jabloň kvete; co se o to stará,
v jaký úl s ním která odletěla.
Jablky je obalena celá
na podzim a sotva že je nese,
jedno spadne, druhé někdo střese,
co jí potom, co kdo s nimi dělá.
Přijde vítr, na ukřehlém kmenu
jednu nechá, druhou větev schvátí. –
Stará jabloň! toporem ji sklátí,
do krbu ji hodí do plamenu.
Co jí potom, že se tak s ní děje? –
kvetla, nesla, – nyní kohos hřeje.