ZAZPÍVAL si v širém poli
na jabloni pták,
zarmoutil to mé srdéčko,
nikdo neví, jak.
Ani jsem se nenadála
dříve, co je žal,
nezarmoutil zazpíváním,
ale tím, že lhal.
A když odlét’, nebyl jeden,
ale spolu dva,
s jabloně co rosy spadlo,
kdož pak o to dbá.
Kdož pak na to vzpomene si
v širém světě tom,
že’s mne nechal jako v poli
opuštěný strom.