Já tu svou šiji neskloním
a nesklopím svých zraků,
i kdyby vylo u dveří
z tevtonských lesů zášeří
mi tisíc vlkodlaků!
Já svoje ústa nestřísním,
bychť na hrdle měl jílec,
tím cizím, zpupným jazykem,
v nějž za peníz, neb návykem
se vprodá – odrodilec.
Já děl bych jílci z železa:
„Zde srdce, tak se napij! –
a musíme-li už se bít,
my po česku chcem žít neb mřít,
a ne být vaši chlapi!“–