Já, bludný jezdec, plání jel,
to pustou, šerou plání,
a nikde květu nebylo,
jen poušť a mraky na ní.
To nebyl div, že v pozdní noc
jsem znaven klesal steskem,
to nebyl div, že jsem si přál
těch mraků zhynout bleskem.
Však mraky jako z ocele
tu stály jen a stály
a vůkol modré bludičky
jen plály, plály, plály. –