Celý den se nepromluví
od rána až do večera:
jízba jako klenba šerá,
muž si svojí práce hledí,
žena šije; –
děcko pannou kotě bije
když si mňoukne, – a pak sedí,
jako v mez když mezník vryje. –
Celý den se nepromluví,
a jsou spolu muž a žena,
a ona si jenom myslí,
aby byla odvežena
tam, kde nikdo nepromluví! –
On srovnává číslo s čísly,
na svůj život myslí rmutno; –
kotě skáče, dítě pláče –
Kdyby tak ten mezník nebyl, jenž je pojí! –
Matka léhá, – otec vstává,
ženě ruku nepodává –
Zde je smutno.