Noc byla hvězdná, kraj byl mhavý, němý,
tu tam jen světlo kmitalo se v dáli,
a jedno po druhém v hloub noci haslo;
jen tam, v tom malém domku pod olšemi,
jediné ještě chví se haluzemi –
a to již tolik nocí tam se třáslo,
již tolik nocí u lože tam stály
smrt, život, smrt a boj a utrpení
a žádné naděje, – a žádné vykoupení!
Obloha hluboká a siná, tmavá
a světlo hvězd tak měkce, vlhce padá
na závoj mlh, jenž zemi obetkává
tak zvolna, pokojně, – jak mír se vkrádá
v oči, jež trpěly a potom zasly –
Jde k půlnoci... Teď pod olšemi shasli.