Slunečko už zašlo,
vyjdou hvězdičky;
vyskakují z modra
jako jiskřičky.
Ta první je moje,
ta druhá je tvá –
matičko, vám patří
tam ta zářivá.
Čtvrtou ať má naše
malá sestřička,
jednou podělíme
také tatíčka.
Ale teď, matičko,
hleďte v šíř i v dál,
jakoby těch jisker
nebem rozsypal!
Jakoby tam rozmet’
drobné pozlátko;
čí pak jsou ty hvězdy?
„Boží! – děťátko.“