ROSTE děvčat, roste
jako jetelíčku,
zdali pak tam někdy
nouze o včeličku?
O včeličku v máji,
o hubičku vždycky,
však jim nezabrání
žádný jazyk lidský.
O hubičku, o dvě,
na stotisíc k tomu,
proto neodejde
požehnání z domu.
Ať se tetka mračí
a ten kmotr brání,
budou růst a růsti
světa do skonání.