HŘÍBEK jsem a z vlhkých lesů,
jak mi přišla v noci k slechu
z kapradí a snítek mechu,
skřítků pohádku vám nesu.
Někdy mi jich pod klobouček
usedává celý hlouček,
a jak měsíc kmitá v háji,
o lidech si povídají.
Co se všechno v světě děje,
ten jak pláče, ten se směje,
o děťátku přišlém nově,
čerstvé hlíně na hřbitově.
Šeptem jen jak vítr v listí
jejich tenké hlásky svistí;
šukají, – pak k očím sáhnou,
jako když jim rosou vlahnou.
Slyš! – to drozd pohvizdnul krátce.
Zmizeli; jen se to kmitlo.
Na rosu jen slunce svitlo; –
vše, co zbylo po pohádce.