Hrdličko moje,
přisedni blíž –
kolik že roků
tak spolu jsme již?
Hrdličko sivá,
vidíš-li jen,
jak se nám chýlí
k soumraku den?
Tak to vše přešlo
jak oka mih,
na tebe, na mne
napadal sníh.
Jenom tvůj pohled
nezměnil čas,
tvé dobré oči,
tvůj vlídný hlas.
A jako v jitřních
červánků svit
tvé věrné srdce
teď slyším bít.
Hleď, naše slunce
kloní se níž –
hrdličko moje,
čas k odletu již.
Půjdu-li dříve
v tu šerou noc,
jen dej mi s bohem
a nermuť se moc.
Však tvá-li sudba
kratčej’ tu dlít,
bylo by nejlépe
pospolu jít.