HLE, slunko vyšlo nad hory
tak vesele, tak zlatě;
ty ještě spíš, mé srdéčko,
já v rose čekám na tě.
Já v rose čekám studené,
již kvítí obsypáno;
ó zbuď se, zbuď, mé srdéčko,
vždyť je tak krásné ráno!
Slyš skřivánka, jak hlaholí,
slyš konopku tam v háji;
zda rozumíš, co druhu druh
ti ptáci povídají?
Ten skřivan i ta konopka
a píseň sedmihláska? –
To v hrudi plesá, srdéčko,
jim láska, láska, láska.
I ať se jiní scházejí,
když měsíc, hvězdy svítí,
já v zlaté záři slunečné
chci za ruku tě vzíti;
vzít za ruku tě, srdéčko,
a hledět v oči tvoje,
by celý svět to uviděl,
jak moje jsi, jen moje!