Hlasem zvonků v duši mou
každé tvoje slůvko padá,
s rozkoší když dětinnou
voláš: Ano, mám tě ráda!
„Ráda, ráda tisíckrát,
ještě jednou a pak zase!“ –
Slavík věř, že v písni rád
klokotal by po tvém hlase.
A těch písní slavičích
kéž jich nikdy konec není,
jenom když se na rtech tvých
utlumí mé políbení!