Chytnul písař za Mšenem,
hořel jedním plamenem,
sládkovi jak v pivováru
chmel když chytne s ječmenem.
Hej, šenkýři, pro vodu!
zapálí ti hospodu,
od hospody ves-li chytne,
budeš ručit za škodu.
„A já, šenkýř, nebudu,
měl bych z toho ostudu,
pravého jsem vždy mu nalil
z láhvice i ze sudu.
Ale ať to udělá
ta, co plamen rozžela,
ta by mohla uhasiti.“ –
Chytli ji, – však nechtěla.
Smutně hoří Francínek,
– ach, těch bolných vzpomínek! –
rudé tváře za ohniště,
nos jak modrý plamínek.